Omezení kontaktů, spojené s pandemií, jako první zasáhlo svět veletrhů. Ještě předtím, než se začal vtírat výraz lockdown, omezily firmy služební cesty svých zaměstnanců. Ti tak přišli o zpestření kancelářského života a bonus v podobě obletu světa a pár dní na veletrhu v jiném městě, kde kromě radostí nočního života zjišťovali, že firmy v okolí už dělají věci jinak než před pěti lety.
Důsledek omezení cestování se projevil už na začátku února, kdy Embedded World sice proběhl, ale návštěvníků už byla jen polovina ve srovnání s předchozím rokem. Prořídly i řady vystavovatelů a bez ohledu na čísla se odliv těch největších značek projevil na atmosféře akce. Haly byly nezvykle tiché. O pár dní později se karanténní opatření rozmohla po celém světě a další veletrhy a konference jarní sezóny dostávaly status „Postponed“ nebo „Cancelled“ podle momentálního optimismu pořadatele. Trvalo jen pár týdnů, než se firmy oklepaly a dospěly k celkem logickému závěru, že omezení budou byznys provázet nejméně dva roky a že se úplně neobejdou bez veřejných prezentací. Začaly tak využívat virtuální platformy pro webináře, telekonference a nakonec i pro veletrhy. Od května, kdy se rozběhl opožděný jarní boom novinek, jsme navštívili několik desítek akcí, výsledný dojem je různý.
Ukazuje se, že stále platí, že sebelepší myšlenku je nutné umět dobře prodat. K tomu patří show nebo alespoň sdílené nadšení, předávané mezi lidmi.

Skvělé a dobré virtuální konference

Tradiční prezentační show velkých firem měly již několik let nakročeno do virtuálního světa. Propracované prezentace, video produkce na top úrovni a zvyk konferenci streamovat pro globální publikum byl dobrým odrazovým můstkem do nového světa roku 2020. Haly s tleskajícími nadšenci tak nahradila plátna s okénky sledujících, ale show a jejich efekt zůstal většinou na špičkové úrovni.

K technologickým gigantům, kteří tento model používají, jako je Samsung, Apple, Intel atd. se přidávají další, a to i z oblasti elektroniky. Například říjnová konference ST Micro přinesla jasná sdělení, přiměřené prezentace a ukázky, které umožňují udělat si obrázek o tom, jaké jsou trendy a cíle produkce. Samotná show většinou netrvá déle než dvě hodiny, na ni navazují samostatné webináře nebo konference, které jdou do hloubky.
Pozitivní trend byl vidět i na akcích typu kulatý stůl, kdy několik odborníků komentuje různá témata. Televizní formát posiluje úlohu moderátora, který musí udržet téma, čas i pozornost diváků v mezinárodním prostoru. Tam, kde byl moderátor silný v tématu, dokázal eliminovat zbytečné a zdlouhavé projevy účastníků. Když byl moderátor slabší, měli účastníci více času pro frázovité korporátní projevy.

Zajímavé jsou také menší regionální eventy, jaké přináší například distributoři, jako Arrow nebo DigiKey. Ti se drží svého multibrandového přístupu, ale stejně jako naživo dokážou svým zákazníkům předat náhled na to, jaké jsou trendy v jednotlivých segmentech. Zároveň dokážou zúročit své zkušenosti z online marketingu a z prezentcí vygenerovat videa, která zákazníkům slouží ještě řadu měsíců.

Přechod do virtuálního prostředí přinesl v tomto případě významnou výhodu pro vývojáře, konstruktéry i další profese z menších firem. Ve spojení s častým home office režimem se mohou účastnit prakticky jakékoli konference s nulovými nebo minimálními náklady, nepotřebují schvalovat náklady na služební cestu, ani souhlas čtyř šéfů. Buď získají informace, nebo ztratí jen svůj čas.

Rozpačité výstavní haly

Zatímco streamovaná konference přináší většinou pozitivní dojem, výstavní formát potvrzuje, že mu osobní kontakt bude ještě dlouho chybět. K návštěvě jakéhokoli virtuálního veletrhu je potřeba nekonečná trpělivost. Bez ohledu na to, jak robustní a 3D grafickou platformou pořadatel disponuje, má online veletrh řadu slabých míst. Prvním je samotná segmentace veletrhu. Logika hala-sektor-obor, která nevadí na výstavišti, v online prostoru selhává. Zatímco u průměrného obchodního webu je záměrem poskytnout relevantní informaci na co nejméně kliknutí, online veletrh je rájem klikačů. Na první pohled pěkná, ale zbytečná grafika vstupní haly, rozcestníky, jednotlivé haly i následné expozice vynucují řadu kroků. Při návštěvě jednoho stánku se to dá vydržet, s každým dalším exponátem a firmou to ale obtěžuje víc a víc. Zatímco živý veletrh lze projít a vybrat to zajímavé, u virtuálního veletrhu je to prakticky nemožné a po několika expozicích má člověk chuť web vypnout.

Virtuální veletrhy brzdí zkostnatělý princip oborového členění, jehož zastaralost vystihuje i výraz nomenklatura. V dnešní době hashtagů a možnosti virtuálně spojit cokoli s čímkoli by návštěvník očekával, že pro svoji oblast zájmu, například embedded bezpečnost nebo čipy pro automotive, mu systém vygeneruje vlastní virtuální pavilon, ve kterém potká exponáty a prezentace, které se otázky přímo týkají.
Poskytovatelé platforem pro online veletrhy budou muset zapracovat také na zátěžových testech. Tam, kde je v testovacím režimu odezva celkem slušná, narostou při zahájení veletrhu časy generování stránky. Přechody tak evokují rychlost, na kterou si vzpomenou jen pamětníci dial-up připojení. Ironií je, že řada stránek je generována pouze z důvodu interní logiky členění veletrhu a návštěvníkovi nedávají vůbec žádnou informaci.
To potvrdila i electronica v listopadu, kdy bylo možné procházet virtuálním veletrhem  s výrazným zpožděním způsobeným průchody halami a generováním grafiky. Rychlejším způsobem se ukázal statický seznam vystavovatelů na pořadatelském webu, kde bylo možné jedním kliknutím (!) otevřít stánek vybrané firmy.

Nejednoznačný dojem z formátu veletrhu electronica vyvolal standardizovaný formát expozic, analogický k výstavním panelům. Ten sice přinutí vystavovatele připravit informace v nějakém standardizovaném balení, ale návštěvníkovi nenabídne nic originálního. Prohlídka veletrhu se mění na hru „Najdi sedm rozdílů“ a stahování PDF letáků.

Typizované statické expozice jsou spíše na škodu, protože vystavovatele nic nenutí připravit interaktivní obsah, a i když ho mají, platforma neumožní jeho nasazení. Statický obsah také nepočítá se zobrazením objektů, které je dnes běžně integrováno do prezentací včetně 3D grafiky. I virtuální stánek potom vypadá stejně, jako prázdný stánek ve výstavní hale, kde jsou jen vytištěné plakáty.

Zajímavou alternativu prezentace zvolil například Infineon, který připravil vlastní virtuální expozici , kde představuje produkty a zároveň streamuje prezentace. Jejich veletržní pavilon, se kterým se asi budeme setkávat i při dalších příležitostech je důkazem, že virtuální veletrh nemusí být nudný.

Velký rozdíl mezi konferencemi a veletrhy ve virtuálním světě je patrný také v zapojení sociálních sítí. Zatímco konference počítají zejména s účastí influencerů, kteří pomohou firmě šířit buzz dále do své komunity, veletrh se drží od sociálních sítí dál. Opět to odkazuje na historické kořeny tohoto byznysu, kdy základem k účasti je vstupenka (i ta s nulovou cenou). Jakékoli šíření obsahu mimo kontrolu pořadatele není cílem. 
Tento závěr podporují i čísla z letošní electronicy. Zatímco expo navštívilo 8250 lidí, doporovodné webináře sledovalo přes 16000 diváků.

Pro návštěvníky jsou užitečné oba typy akcí. Po zkušenostech z letošního roku bude zajímavé sledovat, k jakému formátu se přikloní firmy. Zda půjdou cestou vlastních konferencí, kde mohou svoji show přizpůsobit své audienci, nebo zda raději využijí uniformní virtuální veletrh.