Od okamžiku, kdy na český trh téměř současně nastoupily operátoři se službami LPWAN sítí v podobě Sigfoxu (SimpleCell s podporou T-Mobile) a LoRa (České Radiokomunikace) bylo jasné, že sítě se nebudou lišit jen poskytovatelem a cenou, ale také možnostmi vývoje zařízení. Zatímco francouzský Sigfox nastavuje celosvětově jasná a celkem tvrdá pravidla s cílem dosáhnout pokud možno nadregionální kompatibility zařízení, LoRa je na tom podobně jako Wi-Fi, kde více či méně kompatibilní síť a zařízení může provozovat skoro každý.
Z toho plyne také rozdíl v přístupu. Každý, kdo chtěl začít s vývojem a testováním zařízení pro Sigfox, byl Sigfoxem odkázán na dostupného místního operátora, aby si s ním domluvil podmínky pro testování. Podle toho, co měli možnost vidět návštěvníci loňské konference Sigfox v Praze, s českým operátorem SimpleCell byla spolupráce celkem otevřená, ale všude na světě to tak asi není. V případě LoRa si vývojář koupil gateway, nakonfiguroval vlastní buňku a začal. Vývoj LoRa byl v tomto případě jednodušší a rychlejší.  Nenápadný Sigfox SDR dongle přichází pravděpodobně proto, aby tuto slabinu napravil.

Dosud dostupné vývojové kity pro Sigfox emulovaly zařízení a byly závislé na připojení do veřejné sítě operátora.

Mantra vývojáře: Time to market a development costs

Čas hraje ve vývoji významnou roli. A čas jsou peníze. Když odečteme týdny, měsíce nebo roky na to, aby se podařilo dohodnout spolupráci s místním operátorem, vstupuje čas do hry ještě dalším způsobem. Když je potřeba otestovat zařízení před certifikací, lze spolehlivost, spotřebu i životnost baterií (která je pro IoT nody jedním z marketingových taháků) určit až na základě určitého množství odeslaných zpráv. Protože se Sigfox pohybuje ve veřejném pásmu ISM, může zařízení podle ETSI vysílat 1% času za hodinu. Při 6 sekundách, které trvá odeslání jedné zprávy je to 6 zpráv za hodinu neboli 144 zpráv za den. Při této rychlosti lze 10 tisíc zkušebních zpráv poslat za 70 dní. Když je pro vývoj potřeba dvacet či třicet takových cyklů, je předpokládaná doba neuvěřitelná. V jiných oblastech se z těchto důvodů přechází na testovací emulátory, které proces zrychlí. Když je ale potřeba ověřit fungování v reálné síti, operátor musí balancovat na hraně mezi předpisy a úlevami, ale i tak jsou časy dlouhé. S vlastní buňkou, vytvořenou Sigfox SDR dongle lze v laboratorních podmínkách 10000 zpráv odeslat za méně, než 28 hodin. 

Čas vstupuje do hry také v oblasti zpracování dat. Topologie veřejné sítě je nemilosrdná. Buňka přijme data, zařadí je do fronty, pakety se vydají na cestu do cloudu, kde se po ověření uloží a zaindexují do databáze, ke které má vývojář přístup. To může trvat něco mezi 2 ms a 20 minutami. Při odchytávání chyb v tisících zpráv je takový rozptyl za hranicí snesitelnosti. Ve vlastní buňce se data do databáze zapisují s konstantním zpožděním v řádu milisekund.

Přímé připojení buňky Sigfox do vývojového prostředí odstraňuje i další problematické body. Díky tomu, že Sigfox SDR dongle přichází přímo pod značkou Sigfoxu, lze předpokládat, že software bude 100%kompatibilní s požadavky sítě kdekoli na světě (hardware je na to postaven). Zařízení, otestované s tímto vývojovým kitem by tak mělo hladce projít certifikací a být provozuschopné v jakékoli síti Sigfox, samozřejmě s omezením rádiového pásma.   V neposlední řadě přestává být vývoj závislý na veřejné síti a na regionu. Celý vývoj, včetně dat lze bez problémů migrovat nebo sdílet mezi týmy na celém světě a to i v místech, kde Sigfox není k dispozici.
Otevření vývojového prostředí je velmi dobrý krok, který Sigfoxu nepochybně pomůže k dalšímu růstu a je pozoruhodné, jak tiše a nenápadně zatím přichází.

https://www.digikey.com 
https://www.sigfox.com